PESACH - SVÁTEK SVOBODY

Zdroj: http://www.olam.cz/aktuality/svatky/svatek_svobody.html

Z odkazu vrchního zemského rabína Dr. Gustava Sichera

Zeman cherutenu - doba naší svobody, tak se jmenuje výhradné svátek pesach, ačkoliv to není jediný svátek, který nám připomíná porobu a zároveň svobodu.
Vždyť o chanuka sváděl lid urputné a vítězné boje za svobodu, jimž není rovno v dějinách antiky.
Prostý lid bojoval o chanuka za myšlenku, kterou už byl zdědil od věků s tórou a která byla helénskými žoldnéři ohrožena.
Ale o svátku Pesach, základu všech pozdějších svátků byla tato myšlenka svobody a zavrhování otroctví poprvé a na všechny časy lidu vštípena.
V Egyptě viděli židé kasty, jimž byl dav lidu svíjející se v těžké robotě a v horkém písku jen předmětem vykořisťování.
K nim náleželi i hebrejští otroci, jejichž děti mohl sveřepý pán utápět v Nilu.
Utrpení, které stálo u kolébky tisíciletých dějin Izraele, naučilo tento lid vyznávati lásku.
Milosrdenství s chudým, s cizincem, s každým utlačovaným bratrem, příkaz propustiti otroka na svobodu, dbáti práv cizince, nezbavovati roucho vdovino, nevysávati dlužníka, všechny tyto obdivuhodné sociální zákony opírá tóra o slovo:
Pomni, že jsi byl otrokem v Egyptě!
Ba ani sobota není jen upamatováním na Boha Stvořitele světa, nýbrž i na Boha Osvoboditele z otroctví egyptského.
V modlitbě kiduš, kterou v pátek večer zasvěcujeme sobotu, jmenuje se tento "začátek všech svátečních shromáždění památkou na východ z Egypta".
Typické je odůvodnění sabatu v Desateru páté knihy Mojžíšovy, totiž:
"aby si odpočinul služebník Tvůj jako Ty sám".
Sobotou, dnem odpočinku, jejž Mojžíš u faraóna podle midraše prosadil, vštípil lidu ušlechtilou nespokojenost.
Tímto dnem klidu uvedl do myslí všech otroků svatý neklid.
Neboť v tomto dni milého odpočinku mohl si otrok uvědomiti nenormálnost svého života.
Mohl přemýšleti, je-li spravedlivé a bohulibé, že o ostatních dnech týdne je zbožím, dobytkem v rukou svého utiskovatele.
Proto jeho tóra později po osvobození z "domu otroctví" mu připomíná:
Na svém těle a své duši jsi prožil zotročení, nebudeš proto trpěti otrokářský řád, budeš potírati nadvládu bohatého nad nemajetným, nebudeš uznávati trvalou nerovnost mezi bratřími.
Myšlenka rovnosti lidí a tříd probleskuje dvěma slovy "jako ty" narážejíc na někdejší otroctví v Egyptě.
Je obdobou ústředního příkazu židovství, obsaženého v III. knize Mojžíšově, kap. 19, verš 18:
Miluj bližního svého jako sebe sama.
Tento verš pro jeho zvláštnost gramatickou v hebrejském originále překládal Buber a zejména někdejší vídeňský rabín Güdemann:
"Budeš milovati svého druha, je jako ty!"
Avšak sobota, opírajíc se sama o zkušenost nejpříkřejší sociální křivdy, o otroctví egyptské, měla psychicky další socialisující účinek.
Neboť otrok, který se v den odpočinku naučil poznávat hodnotu svobody, který se stal, byť jen v sobotu, samostatným, nechce ani v ostatních dnech týdne býti vysávaným nevolníkem, nýbrž vlastním pánem "jako ty".
Přikázání sobotního klidu v Desateru začíná příkazem práce:
"Šest dní budeš pracovati a konati celé dílo své!"
Práce celá, dokonalá práce, jest důstojností života pro všechny syny Izraele.
Hebrejský otrok byl o Pesach osvobozen od robotování faraónovi, nikoliv aby ideálem jeho života bylo "dolce far nientě", sladká nečinnost, nýbrž aby všichni a teď sobě rovní bratři konali práci, o níž talmud praví, že jest něco velikého, že ctí člověka, jenž ji koná, práce, která ovšem vrcholí v sabatu Hospodinově a má jím býti posvěcena a prosvěcena.
Čím více se stalo židovstvo lidem po ztrátě chrámu a země bezmocným a svým trýznitelům na milost vydaným, tím více opřádali jeho mudrci svátek pesach, svátek svobody, tisícerými předpisy a četnými symboly, aby si zotročený lid o tomto svátku uvědomil své někdejší vysvobození z otroctví pro všechny časy.
Nejchudší v lidu musí o tomto svátku míti a píti čtyři kalichy svobody a obec mu musí hmotně umožniti jeho nemalé výdaje na oslavu svátku.
Ve starých hagadách je rýmovačka v jidiš nářečí, která udává pořad sederu.
Tak se praví o pití poháru vína:
Dernach das meinste Teil vom Kos trinken und als Srore und Melech lass dich dünken.
Čím však je ta svoboda, které nabyli synové Izraele, když vyšli "z domu otroctví" egyptského?
Není to volnost, není to jakási "liberté" sobeckého rázu, volnost, že každý může dělati, co se mu líbí, bez ohledu na právo a svobodu svého bližního a celku, do něhož jest včleněn.
"Nesmíte činiti", praví pátá kniha Mojžíšova, "každý všechno, co se jemu zdá býti správným".
Izrael pochodoval z otroctví v Egyptě k zjevení na Sinaji, aby tam přijal - "svobodu na deskách".
Zákon Boží, vrytý do desek Desatera, musí podle nepřeložitelné slovní hříčky našich starých "býti mu" "svobodou na deskách" (Cherut al haluchot).
Tóra totiž praví, že Boží písmo bylo vryto (charut) na deskách Desatera.
Otcové naši však ve svých příslovích vykládají:
"Nečti vryto" - "charut- nýbrž rozuměj - "cherut" "svoboda".
Jen ten je podle jejich slov svobodný, kdo koná tóru, kdo svou svobodnou vůlí uznává nutnost zákona, závaznost vůči celku, vůči blahu celku, v němž záleží i blaho jeho.
Zeman cherutenu zní krásně název našeho svátku pesach - doba naší svobody.
Tato doba je ideálem a cílem lidského dějinného vývoje.
Je to doba, v níž nebude pánů ani nevolníků, nebude vykořisťovatelů ani vykořisťovaných, nebude kast ani tříd ani nadměrného bohatství, ani žebrající chudoby, nýbrž bratrství a rovnost, láska a mír, po němž všichni touží.

Dvojí tvar svátku Pesach
Slovo talmudu:
Ejn ata jachol laamod al ofjá šel umazu
- Nemůžeš jednoznačně určiti povahu, duchový směr židovského lidu se projevuje v písemnictví ta kulturních dějinách našich.
Podobá se, jak jednou řekl profesor Bergmann, plícím člověka a vlnám moře.
Jako člověk tu vdechuje vzduch a jeho plíce se šíří, a tu zase vydechne a plíce se stáhnou v sebe zpět, jako moře tu v přílivu vniká svými vlnami daleko do země a pak v odlivu stáhne se do sebe zpět, tak je i v židovském lidu dvojí hnutí; jednou se židovství stáhne do sebe zpět, aby se zachránilo ve svém svérázu a jindy zase se jeho ramena šíří do nekonečna chtějíce obejmouti celé lidstvo.
Z druhého chrámu jeruzalémského je zachován i kámen s řeckým nápisem, který stanoví hranici, již nesmí pohan v chrámu překročit.
Ale uvnitř téhož chrámu hlásal prorok Jezajáš jako cíl budoucnosti:
"Neboř chrám můj bude zván domem modlitby pro všechny národy." Z jednoho zařízení mluví obava, aby svatost chrámu zůstala nedotčena třeba pohankým úkonem, ze slova prorokova mluví nekonečná touha po tom, aby celé lidstvo tvořilo jednu rodinu v domě Boha všem stejně blízkého.
Na jedné straně volá tóra k Jisraeli:
"Odloučil jsem vás ze všech národů, abyste byli lidem mým." Na druhé straně praví Bůh ústy proroka k Jisraeli: "Tak mluví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a rozepjal je, který prostřel zemi a její rostlinstvo, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kteří po ní kráčejí... učinil jsem tě smlouvou lidstva, světlem národů, abys otevřel oči slepým..."
Dějiny židovství počínají požehnáním uděleným praotci našemu Abrahámovi:
"Požehnána budou tebou všechna pokolení země."
Ve 13. století žil v Itálii židovský básník Immanuel Rómi, který napodobil grandiosní Dantovu Divina Comedia ve svém díle "Hatofet vehaeden".
Kdežto však Dante ve svém básnickém veledíle zařazuje všechny zbožné z národů, které nepřináležejí církvi, do prvního oddílu pekla, určuje Immanuel daleko lidštěji zbožné všech národů do ráje, řídě se krásnou zásadou talmudu, že zbožní všech národů mají účast na věčném životě.
Byly doby, kdy ohrožené a pronásledované židovství musilo, aby zachovalo sama sebe, stáhnouti se vždy více do svého vnitřního světa, a byly doby uvolnění, kdy židovství vzpomnělo svého všelidského poslání a kdy židovské učení vábilo mnohé věřící jiných národů nikoli ze zisku, nýbrž z přesvědčení.
Název "Jirej Adon", "bohabojní", který citujeme v modlitbě Halel, označoval kdysi četné příslušníky z národů, kteří vábeni mravní náboženskou úrovní židovského písemnictví, vyznávali zčásti nebo zcela židovství.
Křesťanství ve svých začátcích by se nebylo mohlo mezi národy šířit, kdyby mu nebylo židovství připravilo půdu tím, že se mnoho pohanů stalo přívrženci židovství.
(Měli jsme také v dějinách našich celé říše židovského náboženství nežidovského původu.
Například v Adiabene na Tigridu, v Jemenu, Habeši, v Indii a v středověkém Rusku (Chazaři).
Na jedné straně stojí v židovství kyklopská stavba rabínského písemnictví od mišny až k šulchan aruchu s jeho komentáři jako tvrz zákona.
Kdo ji opustí, opustí obyčejně židovství.
A zároveň je tu židovský universalismus nadšených hlasatelů lidských práv mezi všemi národy a pro všechny národy.
A hle, i svátek Pesach má tuto dvojí tvář.
Jeho první dva večery jsou zecher lepésach micraim, jsou oslavnou vzpomínkou na první pesach v Micrajim, který tam slavili otcové naši ještě před Východem, ale v pevné víře, že nadešla chvíle osvobození.
Zatímco venku rdousil anděl smrti utiskovatele, seděly páskou krve a láskou spojené rodiny kolem první oběti (beránka), kterou pojídali s trpkým kořením a nekvašeným chlebem, v úboru poutničkám, s opásanými bedry, obuví na nohou a holí v ruce, pohotoví k pochodu jako Boží lid do dějin lidstva.
Tak je jednak Pesach dějinný svátek jisraelský, který má smysl jen pro nás.
Neboť byli to skutečně naši předkové, kteří vytáhli z Egypta.
Tóra, tento svátek osvobození otců a trvalého vědomí vnitřní svobody u potomků, odepjala četnými zákony.
Zákony o požívání nekvašených chlebů, zapovědí všeho kvašeného a putováním celého Jisraele v době chrámové o prvním dni svátku k oběti beránka do chrámu.
Nadešla však doba, kdy se chrám stal sutinou, "Cesty Siónu truchlily" a Jisnael se rozložil v atomy roztroušené mezi všemi národy.
V této době mudrci Jisraele úmyslně a důmyslně stavěli rozšířenými a přísnějšími předpisy ohrady a ploty kolem tohoto svátku, více než kolem každého jiného.
Domácnost každého zbožného žida se těmito předpisy, převyšujícími přísností všechny celoroční příkazy rituální, stáhne do sebe, aby žádný žid nemohl nevzpomenouti všeho toho, co po stránce dějinné ia Bohem udělené vnitřní svobody mu Pesach znamená.
Ale poslední den Pesachu má řečí Jezajášovou, haftorou, předčítanou v synagógách, druhou tvář.
Ta je obrácena nejen jako o prvních večerech k Pesachu v Micrajim, nýbrž k Pesachu budoucnosti "Pesach leatid". Je zasvěcena nejvznešenější myšlence, kterou židovství světu dalo, ideji mesiášské.
Kdybychom nebyli světu nic jiného dali než tuto jedinou ideu, pak "dajenu" bylo by dosti učiněno.
I tento židovský mesianism má dvojí tvář, předpokládá trvání Jisraele i v době mesiášské na místě Bohem Abrahámovým určeném, sloužícího všemu lidstvu, kolem něho sbratřenému.
A nade vším mír. Mír mezi lidmi a dokonce mír i v přírodě.
I její pudy odkázané na věčný boj jsou změněny v soulad celku.
Všechno znásilnění je překonáno a plamenná zášť odčiněna.
Řeč Jezajášova pak vyznívá ve slova, jimiž končí i Miaimonides své náboženské filosofické dílo "Nebudou více (národové) zle činiti a škody působiti.
Neboť plna bude země poznání Boha jako vody, jež pokrývají dno mořské".
Tak čteme v poslední den svátku nejstarší poselství míru, v němž před dvěma a půl tisíciletím promluvil ústy svého proroka lid, který o Pesachu se stal ze služebníka faraónova služebníkem Božím.
V tomto pesachovém poselství se šíří ramena lidu Božího do nekonečna, chtějíce obejmouti všecko lidstvo.

 

Sdílet

Komentáře

Johan Ovoce Ambruserova nového dogmatu?

sleepy rozvinete, prosím, vaší myšlenku... nevím jak? a co? jste tím myslel. šalom! :D

Honvéd Všechny židovské svátky lze shronout do tří vět:<br />
1. Chtěli nás zabít.<br />
2. My jsme se nedali.<br />
3. Dobrou chuť! ;-)

davidCh Honvéd:<br />
<br />
Čti pořádně Bibli: Ne my jsme se nedali, Bůh nás zachránil. <br />
<br />
Díky Bohu za židovský národ, že na něm Bůh ukázal své milosrdenství, aby na nich dal příklad nám!

Honvéd DavidCh:<br />
Tak zoufalého člověka bez špetky smyslu pro humor jsem snad opravdu ještě v životě nepotkal...<br />
<br />
Zajímavé je, že v knize Ester, není Bůh zmíněn ani jednou...<br />
<br />
A to, co říkáš, platilo v čase Starého Zákona, nyní židé nemají s Bohem příliš mnoho společného, nepřijali Mesiáše - Krista Pána a odpadli...<br />
<br />
Přesto veškeré pokusy je eliminovat z povrchu zemského nedopadli, protože "se nedali" - CaHaL je asi nejlepší a vysoce efektivní armáda na světě...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz