životopis 5.

25. 10. 2008 20:10

Od útlého dětství "byl jsem posedly" spíš letectvím a toužil jsem byt pilotem a potom konstruktérem letadel. Těch jsem nakreslil rozhodně nejvíce za celé své mládi. Postupně jsem rozdal moje práce a připravil se na přijímačky do už zmíněného L.Z.N. (český: Letecký naučný ústav). Byl jsem přijat do třídy o specializací: technik mechanik příslušenství letounu. Ten profil mě seznamoval obecně s nejrůznějšími systémy letounu a provedl precizní mechanikou, pneumatikou, hydraulikou, automatikou, elektronikou a elektrikou... Hodně mě bavila teorie a výpočty týkající se mechaniky létu a praktické předměty, které nás provedly od kovářských prací, přes různé stroje, až třeba po procesy galvanické, nebo sofistikované diagnostické stanoviště palubního počítače proudové mnoho účelné stíhačky Su - 22! (to byly bedny úctyhodné velikosti a skrývaly techniku, která mi v tu chvíli rozbušila srdce a zastavila dech). Nejkrásnější na té škole bylo to, že tam pracovali skoro sami nadšenci a moje třída to byly ta nejvíce nezávislá individua, co jsem vůbec kdy poznal. Během školních let se splnilo několik mých snů: s kolegy jsem měl možnost lítat na větroních a během různých praxi i na jiných motorových letadlech, udělal jsem si licenci pilota na klouzavý padák - paraglide, jako diplomovou práci jsem vlastnoručně ze svěřeného materiálu a plánů vykonal amatérský duralový moto-větroň, který sice nikdy nevzlétl (někdo měl ušít pro něj textilní potahy ale to nikdy neudělal) ale za to hrdě visí zavěšeny pod střechou jedné stodoly v Polsku a čeká na svůj šťastný den. K těm nejkrásnějším zkušenostem samozřejmě patří také: první let na větroni, políbení mé nejlepší kamarádky, Beaty, na maturitním plesu:), klukoviny s kamarády ze třídy, skvěle vedení naším třídním učitelem p. Krzysztofem Wolframem, který jak nikdo jiný naučil nás dodržovat zásady, nebýt lhostejným a bojovat za dobré věci. Můžu ujistit čtenáře, že neviděl člověka, který by se dokázal tak rozčílit třeba z důvodu jedné jediné neospravedlněné nepřítomnosti, jak náš "Wolfi" - bacha na něj! Krásné bylo také to, že byl akorát začátek 90. let a potkal jsem v L.Z.N. lidí kteří nás připravovali na zodpovědný život svobodných občanů. Pan Jaroslaw Duda (po odchodu ze školy byl m.j. ministrem sociálních věci), který nás učil občanskou výchovu stal se mým osobnímu tutorem a nejlepším kamarádem v době když, jsem byl demokraticky zvolen na starostu školy. Spolu s tím pánem jsme vymyslili a provedli mnoho akci a také jsme založili školní časopis. Podobně bylo s jinými učiteli, kteří sdíleli s námi - žáky - různé záliby a názory. Třeba paní Aleksandra Lisek, polonistka, neučila mojí třídu, ale vždycky si udělala na mně čas. Ještě jako studentka prošla formaci katolického kněze P. Františka Blachnického v hnutí Světlo-Život, jehož byl zakladatelem. S toho hnutí pochází mnoho významných lidí v Polsku a zejména těch, kteří potom patřili do Nezávislého Sdružení Svazu Odborů - Solidarnosc, podněcovali a přímo uplatňovali myšlenky vatikánského koncilu v liturgii, farních společenstvích a ve veřejném životě byli zodpovědní za mnoho změn. Její dveře byly pro mně vždycky otevřené, protože já také jsem byl ve Světlo-Život a s Olou jsme si mohli krásně popovídat o dějinách polské literatury, o tom, co se nás dotýkalo v současném dění, o plánech na budoucnost... To byl sen, který se odehrál ve skutečnosti.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz