Křesťanství a Západ: rozporuplná minulost, nejistá budoucnost - 6. čast - posled

30. 10. 2008 10:51

Kdo se postaví sekularizované kultuře

Spolu s pokrokem sekularizace i naléhavější věci jest, by křesťanská víra a křesťanský život vnímat v ostré opozici vůči sekularizované kultuře. Bezpochyby nese to se sebou riziko fundamentalizmu. Fundamentalistické pokušení se dneska silně pociťuje zároveň v protestantizmu, jak i v Církvi římskokatolické. Protestansky evangelicism a ustálení konfesní tradici římského katolicismu v podstatě jsou víc autentickými odpovědmi na výzvy sekularizované kultury než strategie kulturní adaptace a asimilaci. Nebezpečí fundamentalizmu týká se obou stran. Fundamentalizmus v jakékoliv podobě ztrácí křesťanský nárok na univerzální pravdu — nárok, který je spojený s správným pro naší kulturu chápáním kritické racionality — a ztrácí ekumenickou příležitost a povinnost, které vyplývají z našeho momentu v dějinách křesťanství. Potřebujeme silné potvrzení nejdůležitějších článků křesťanské víry vůči duchu sekularizaci, a následně přidání toho k obnovenému závazku racionality a ekumenické otevřeností. Není potřeba mluvit, že taková kombinace není jednoduchá.

Je celkem možné, že v ranní fázi třetího tisíciletí jedině Církev římskokatolická a pravoslavná i evangelický protestantizmus přetrvají jako církevní společenství. To, co běžně bývá označované jako protestantské Církve hlavního proudu, je vážným způsobem ohrožené zaniknutím. Zdá se mi, že té Církve zaniknou, pokud se nepostaví duchoví čím dál více sekularizované kultury a pokud se nebudou snažít ji přetvářet. Od doby reformace protestantizmus byl úzce spojený s obecnou kulturou. Na začátku cenou za nezávislost na Římě byl souhlas s kuratelou ze strany sekulární moci. Potom protestantizmus využil příležitost, by se prezentoval jako moderní forma křesťanství, doladěna zejména s novověkou kulturou. S postupem času stalo se zřejme, že instituce církevní by měly se stopit s kulturou.

V ideji „kulturního protestantizmu” byla jistá logika tak dlouho, jak dlouho společenské povědomi bylo ztotožňováno s křesťanským dědictvím. To obdobi končí s rozpadem tradiční kultury evropské, spojené s I. světovou válkou a zničeními způsobenými rouhavým nacionalizmem. Po zbavení se iluzi duchovním pokroku západní kultury protestante z novou horlivostí zjistili ústřední váhu Církvi v judeokřesťanské víře. Také nenáhodou světlo světa uvidělo hnutí za církevní jednotu, hnutí velmi posilené ekumenickou angažovaností Církvi římskokatolícké v následku II. vatikánského koncilu.

Na rozdíl od toho, co si mysleli někteří protestante, křesťanská kultura není přijatelnou alternativou pro eklesiální formu křesťanství. Pokud vůbec kdy byla, tak není jí nyní. Neexistuje alternativa pro Církev. Čím dál postupuje sekularizace v obecné kultuře, tím zřetelněji jeví se Církev, rozhodně odlišná od té kultury, jako relevančni bod pro křesťanskou existenci. Církev přijímá podobu partikulárních shromáždění lokálních a obecné jednoty všech křesťanů. Te formy účasti v církví se vzájemně nevylučují. Jedině když se budou vzájemně podporovat a posilovat, křesťanská společnost s jistotou bude schopná čelit výzvám sekularyzované kultury a jiných náboženství. Tak nejasná minulost přívedla nás k tomu aby jsme se s důvěrou ujali nejisté budoucnosti.

překl. Piotr Józef Nowicki

Text se ukázal v „First Things” 48 (12/1994), s. 18–23. Mezinádpisy byly přeložené z polského překladu publikovaného v časopisu "W drodze".

 

  • WOLFHART PANNENBERG nar. 1928 v Szczecinu, studoval v Berlíně, Getinze, Basileji a v Heidelbergu, emeritní profesor systematické teologie na univerzitách v Heidelbergu, Moguncjii a Mníchově, zakladatel Instytutu Ekumenické Teologie.

1. čast

2. čast

3. čast

4. čast

5. čast

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz