Křesťanství a Západ: rozporuplná minulost, nejistá budoucnost - 5. čast

28. 10. 2008 9:18

Náboženství jako podstata kultury

XX století rozmnožilo důkazy, že morálka opřená na samotném rozumu, nezávisle od jakýchkoliv vztahů s náboženstvím, je — jemně řečeno — nejistá. Bez náboženství svoboda se degeneruje na svévoli a nucení. Rousseau mluvil o potřebě občanského náboženství, náboženství vyznávaného všemi občany jako zdroj patřičností k společností. Samozřejmě o nutnosti občanského náboženství se diskutovalo i později v Americe. Někteří křesťane hlásili ospravedlněné výhrady vůči potencionálně modloslužebné povaze občanského náboženství. Jiní poukazovali, že občanské náboženství není náboženstvím samým o sobě, ale odvolává se k jisté podobě veřejné zbožnosti, která vzniká z náboženských tradic a vzájemného působeni mezí nimi. Myslím si, že ten názor je přesvědčivý, ale podstata mého tvrzení je zavřená v tom, že trvalá společenská mravnost si vyžaduje náboženský základ.

Politické zřízeni může se deklarovat jako neutrální vůči rozdílům spojeným s náboženskou příslušností, ale nemůže se úplně zříct spojení s náboženstvím. Je možné argumentovat, že tolerování různých podob náboženské příslušností samo o sobě opírá se o konkretní podobu náboženství. Pokud tolerance bude založená na indiferentností a náboženská indiferentnost začne charakterizovat veřejnou kulturu, nebudeme se divit stálému růstu nezřízené svobody, postupnému zániku konsensu tykajícího se kulturních a mravních hodnot i společenské dezintegraci, která vede pravděpodobně k tyranii a ztrátě svobody.

Proto existují podstatné důvody pro to, aby západní společností zkusily obnovit svoje náboženské kořeny. Nemusíme volit mezi náboženskou neutralitou z jedné strany ztotožněním s konkretní podobou náboženství za cenu intolerancí na straně druhé. Skutečně otázka zní: jakou podobu náboženství zvolí společnost jako základ své veřejné kultury. Za příkladem některých společností, může zvolit modloslužebný nacionalismus nebo jednou z podob ideologické utopie. Může také, po vzoru ještě jiných společností, rozhodnout se pro jeden z druhu fundamentalizmu. může konečně zvolit — a samozřejmě s tím měli bychom počítat — náboženskou tradici, která jako předmět chápáni sebe sama a jako podmínka autenticity vyžaduje ideji toleranci. Taková tradice dává náboženský základ k institucionalizaci toleranci, například, v podobě oddělení instituci církve od státu. Nemusíme asi opakovat, že oddělení církve od státu nemůže nikdy znamenat oddělení náboženství od veřejného života.

Judeokřesťanská ideje svobody

Když vezmeme v potaz alternativní možností náboženské, můžeme předpokládat, že západní společností by měly obnovit svoje svoje náboženské kořeny v kulturní tradici zformované vírou židů a vírou křesťanů. Tam právě mají svůj základ západní ideje práv člověka, zejména základní koncepce lidské svobody: v křesťanském učení o tom, že každá jednotlivá lidská osoba je předmětem odvěké lásky Boha a že zdrojem lidské svobody je společenství člověka s Bohem skrze víru. Ideje té čerpají také židovského chápaní důstojnosti lidské osoby stvořené na Boží obraz. Ve světle toho učení lidské svoboda jednotlivce nemůže být nezřízenou sovobodou. Svoboda má svůj základ v naději sahající mimo tento život, v jistotě společností s Bohem, která činí člověka nezávislým od potíži a pokušení dočasného života a osudu, v pocitu povolání, jako služba druhým.

Křesťanská idea svobody má základní význam při rozlišovaní mezí tím, co světské, a tím, co náboženské, ale brání zastoupit rozlišování v rozdělení. Správně chápaná, obsahuje toleranci a úctu vůči jiným osobám a způsobům, jak užívají své svobody. Stimuluje individuální kreativitu a zároveň posiluje smysl pro společenskou zodpovědnost.

Z pomezí mnohých zásluh křesťanství ve vývoji kultury jedna si zaslouží důraz: křesťanská nauka o rodině. V současných diskuzích si často nevšímáme, jak velmi se zlepšila situace žen v kontextu rodiny a to díky křesťanské víře. Křesťanství se od začátku staví proti rozvodům, které byly kdysi doménou pouze mužů, protože rozvod narušoval trvalé pouto mezí ženou a mužem. Učení apoštolů vybízí muže a ženu k vzájemné lásce a odevzdání se namísto jednostráného podřízení ženy muži. I když se té zásady často nedbalo v dějinách křesťanství, jasně ukazuje ona na rovnou důstojnost ženy v životě rodiny. Emancipace žen v kontextu rodiny byla zároveň prvním krokem k ustanovení rovných práv pro ženy v veřejném sektoru. Křesťanské učení ve vztahu k důstojnosti a právům žen je důležitým jest podílem křesťanství ve světové rivalitě mezí náboženskými tradicemi, zvláště co se týče misionářské expansi islámu.

Začátek třetího milénia může znova doprovázet oživení kultury inspirované křesťanskými hodnotami, kultury která může projevit velkou sílu přitahování pro lidí na celém světě. Současné působeni západních ideji v oblasti lidských prav nese se sebou před chuť takové možnosti. Je nějaká veliká pravda v tom, že zástupci jiných kultur, zvláště islámských zemi, tvrdí že zdůrazňováni lidských prav je spíše vnucováním západních kulturních hodnot než dovoláváním lidské přirozenosti. Skutečně, idea lidských prav a různé katalogy těch prav formulované od XVI století americkou revoluci v XVIII století až po Obecnou Deklaraci Lidských Prav z 1948 roku rozvíjely se v perspektivě křesťanské.

I když idea lidských prav má křesťanskou genezi, přitahuje lidi z těch kultur, ve kterých hodnoty spojené s osobní svobodou pěstuje se tradičně méně než na Západě. Jako argument proti osobní svobodě vynáší se samozřejmě to, že vede ona k zániku veškerých forem soudržnosti, slušnosti a mravní pravosti. Ta výtka je o mnoho důležitější než to mnozí na Západě předpokládají. Je to element fundamentální kritiky světské kultury Západu. Pokud západní svoboda skutečně neznamená nic víc než neomezenou svobodu jednotlivce, správně postupují jiní, když snáží se hájit svoje komunity a duchovní hodnoty před neoprávněným zásahem západní sekularizaci. Kromě defensivního postoje islámské misie v západních společnostech vyjadřují silné přesvědčení misijního poslání nasměrovaného na vysvobození západních národů z materializmu a absenci mravností spojených s sekularizaci. Podle těch muslimů, křesťané selhali když jde o úlohu mravního přetvoření a obnovy společnosti. Tá kritika ja důležitou výzvou pro tradični křesťanství a západní kulturu. Kultura zbavená duchovních a mrávních hodnot nemá zázemí, aby čelila výzvě a nachází se na cestě dezintegraci a pádu.

I když si dokažme představit velkou renesanci křesťanství a západní kultury v třetím tisíciletí, taková budoucnost vůbec není jistá. Západní společnosti můžou ignorovat potřebu obnovy síly jejích náboženských kořenů. Můžou nadále neuváženě kráčet cestou sekularizace, nevědomé spojených s tím samozřejmých ač chmurných následků. Konec západní kultury neznamená konec křesťanství. Křesťanské náboženství je závisle na kultuře, kterou zrodilo. Tak jak se dělo v minulosti, církev může přetrvát a rozvíjet se v kontextu jiných kultur.

V dřívějších obdobích novověku proroci sekularizace s pocitem jistoty očekávali pád a konečné zmiznutí křesťanství. A skutečně, sekularizace způsobila velkou erozi v širokém začlenění do církví, zejména v protestantizmu. Ale největším úspěchem sekularizace je rozšířená demoralizace mezi duchovními a teology, kteří by měli hlásat a vysvětlovat pravdu Evangelia, ale stvořili si iluzí, že realizuji ten cíl skrze přizpůsobení víry a křesťanského života požadavkům sekularizace. Jsem přesvědčený, situace si od nás vyžaduje čehosi přesně opačného než taková nekritická adaptace.

[...]

překl. Piotr Józef Nowicki

Text se ukázal v „First Things” 48 (12/1994), s. 18–23. Mezinádpisy byly přeložené z polského překladu publikovaného v časopisu "W drodze".

 

  • WOLFHART PANNENBERG nar. 1928 v Szczecinie, studoval v Berlíně, Getinze, Bazilei a v Heidelbergu, emeritní profesor systematické teologie na univerzitách v Heidelbergu, Moguncii a Mníchově, zakladatel Institutu Ekumenické Teologie.

 

1. čast

2. čast

3. čast

4. čast

6. čast

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz